(Ne)obyčejné pondělí

O víkend když jsou doma taťkové nebo vypomůžoou prarodiče se zvládá všechno líp. Taky máte pocit, že ty pondělní rozjezdy jsou někdy těžké? Možná je jen potřeba rozjet se rychle :-) Naše pondělí 8.8. bylo rychlé a nabité událostmi. Před sedmou hodinou jsem už byla s Elli před Lidlem, bylo potřeba po víkendu doplnit zásoby a hlavně koupit meloun na odpoledne. Pak jsme i s Vítečkem vyrazili na hřiště, být na hřišti už v 8 hodin má i své výhody, všechny prolézačky byly jen naše :-). Víteček se projížděl na kole a spadnul mu řetěz, takže jsme kolo domů tlačili, ale zmákli jsme to bez fňukání (nás obou). Doma jsem uspala Elli, vystřídal mě manžel a já vyrazila fotit svatbu. Nádherný zážitek, krásná a velice emotivní chvíle.

Novomanželé chtěli nafotit jen obřad a společné fotky, takže jsem byla brzy doma, manžel se vrátil do práce, Ellinka byla vyspinkaná. Dali jsme si oběd, pohráli jsme si a začali se chystat na další focení. Jeli jsme vyzvednout nějaké věci ke kamarádce a vyrazili na smluvené místo. Vítek tam objevil díru do země, chtěl vědět kam vede a moje odpověď "do pekla" se mu moc líbila. Tady se mi vymstilo, že Vítka čerty nestrašíme a trval na tom, že se tam musíme podívat. Naštěstí brzy přijela Lucka z LL Party udělat melounovou výzdobu pro 6 dětí. Výzdoba byla jako vždycky nádherná! Svoje děti na focení neberu, ale řekla jsem si, že když už bude ta krásná výzdoba tak je taky vyfotím, to byl zase nápad :-D Vítek si pořád stoupal před foťák, Elli se mi věšela na krk a řvala mi do ucha. Když přišli zlatíčka na řadu, Vítek vypadal, že trhne rekord, vsadím se že nikdo nedokáže jíst meloun tak rychle jako on a Ellinka prostě jen ječela, že jsem se vzdálila. Výsledek je takový, že zatímco ostatní 4 děti mají krásné fotky, ty naše jsou nepoužitelné - no posuďte sami

Domů jsem se těšila, až miláčky předám manželovi a budu mít dvě minuty klid............ Manžel šel opravit Vítkovi řetěz na kolo a když se vracel, zlomil klíč v zámku. Místo klidu jsem začala hledat na googlu zámečníka. Naštěstí jsem se dovolala super zámečníkovi, který přijel za půl hodiny, zámek opravil a já mohla chystat večeři, koupat a uspávat děti. Taky tak milujete chvíle, kdy děti usnou a je ticho? Po nezbytném úklidu jsem zasedla k fotkám a začala upravovat.

Byl to krásný i když dlouhý a náročný den. Proč vám to celé píšu? My mámy máme neuvěřitelnou vnitří sílu. Mám moc ráda životní motto Emila Zátopka - když nemůžeš, přidej! Pro mě jsou chvíle s foťákem neuvěřitelně nabíjející. Chtěla bych všechny povzbudit, pokud máte svůj sen, jděte za ním. Je úplně jedno co to je, je úplně jedno v jaké jste situaci, ale udělejte aspoň malý krok ještě dnes a zítra a každý další den! Věřím, že vám to dodá obrovskou sílu a energii bojovat dál a všechno to zvládnout! Držím palce každému, kdo ten krok udělá a budu moc ráda, když mi o tom vašem snu a prvním kroku napíšete, klidně i do zprávy pokud nechcete, aby to četl někdo další.